Soukromé rehabilitační centrum
Lázně Nymburk

Hippoterapie

Hippoterapie je forma fyzioterapie, která využívá komplexní léčebné působení koně. Nadřazeným pojmem je hipporehabilitace, která mimo hippoterapie zahrnuje ještě pedagogicko-psychologické ježdění a sportovní ježdění pro handicapované. Obecně pojem hipporehabilitace zahrnuje aktivity, při kterých přichází do styku kůň s handicapovaným člověkem.

Základem léčby je využití chůzového mechanizmu koně, tedy jeho přirozeného pohybu, který poskytuje pacientovi potřebný motorický vzor. Kůň, stejně jako člověk, využívá k pohybu zkřížený lokomoční vzor. To znamená, že krokový souhyb předních a zadních končetin koně je ve fázovém posunu. U člověka se tento vzor projevuje jako souhyb horních končetin s pohybem končetin dolních při chůzi, přičemž dochází ke kontrarotaci trupu jako důsledku fázového posunu. Zjednodušeně řečeno, kůň poskytuje pacientovi stejné impulzy„jako kdyby pod pacientem šlapaly jeho vlastní zdravé nohy“. Pacient se na pohyb koně adaptuje, čímž dochází k facilitaci reparačních procesů na neurofyziologickém a psychomotorickém podkladě.

Působení koně je však komplexnější. Tělesné teplo zvířete působí jako významný myorelaxační faktor. Dochází také k psychickému uvolnění. V případě dětských pacientů hraje roli i silný motivační prvek a odpočinek od nemocničního prostředí.

Protože základním terapeutickým nástrojem je pohyb koně (krok), pro každého pacienta je na základě vyšetření a zhodnocení jeho možností (stupeň postižení, schopnost sedu a koordinace, mentální úroveň) vybrán specifický kůň, který nejlépe odpovídá jeho potřebám. Z hlediska mechaniky pohybu je možné dělit hippoterapeutické koně na stimulační a inhibiční (relaxační). Vliv mají i vnější podmínky – tvrdý podklad, členitý terén a rychlejší pohyb koně mají spíše vliv stimulační, zatímco volné tempo a měkký terén bez nerovností vliv relaxační.

 

Při terapii je využívána řada různých poloh na koňském hřbetě podle cíle, kterého chce terapeut dosáhnout. Poloha musí být také zvolena tak, aby odpovídala stupni zralosti pacientovy posturální motoriky a zároveň co největší stabilitě.Pro účely hippoterapie se používá balanční sed. Od klasického jezdeckého sedu, kdy má být rameno, kyčel a pata v jedné kolmici, se odlišuje tím, že pacient sedí více na zadní části sedacích hrbolů, bederní lordóza je vyhlazenější, nohy jsou volně spuštěné podél boků koně a ruce jsou položené na stehnech nebo na madlech. Nohy se tak nachází před pomyslnou kolmicí spojující rameno a kyčel. Přílišné podsazení pánve je však chybné. Pacient pak sedí shrbený a brání se terapeutickému pohybu koně. „Balančnost“ sedu spočívá v tom, že s každým pohybem koně dochází k porušování rovnováhy a jejímu opětovnému nalézání.Asistovaný sed se využívá se u pacientů s instabilitou trupu (dětská mozková obrna, paraplegici). Fyzioterapeut sedí za pacientem a udržuje tak optimální sed pro pohybovou stimulaci. Také má možnost přímo sledovat stav, případně únavu pacienta. Další pozice jsou pytel (indián), obrácený sed, leh na břiše ve směru jízdy.

Hlavní účinky hippoterapie

  • nácvik chůze
  • výcvik trupové rovnováhy a vzpřímeného sedu (základ pro chůzi)
  • nácvik rytmu
  • nácvik symetrie (stimulace přicházejí symetricky z obou stran)
  • regulace svalového tonu (symetrizace, uvolnění spazmů)
  • zlepšení postavení a stabilizace páteře
  • rytmizace dýchání
  • narušení patologických stereotypů
  • rovnoměrné zapojení všech částí do celkového motorického vzoru

Hlavní indikace

  • dětská mozková obrna
  • roztroušená skleróza
  • skolióza (do 25–30° dle Cobba)
  • svalové dysbalance
  • vertebrogenní syndrom
  • astma bronchiale
  • cystická fibróza

Průběh terapeutické jednotky

Délka jedné cvičební jednotky velmi závisí na možnostech pacienta, především na jeho unavitelnosti a schopnosti soustředění. Pohybuje se kolem 20–30 minut. V ideálním případě by měla doba strávená na koňském hřbetě trvat od 1 do 2 hodin týdně. Terapie se kromě pacienta účastní obvykle dvě osoby. Fyzioterapeut a vodič. Fyzioterapeut se plně věnuje pacientovi, zatímco vodič koně ovládá podle pokynů fyzioterapeuta. Pacient je z hlediska ovládání koně pasivní. 

Požadavky na hippoterapeutického koně

Kůň musí mít především vyrovnanou povahu, být snadno ovladatelný při vedení na ruce a trpělivý při stání u nakládací rampy. Musí mít vynikající mechaniku pohybu, krok plynulý a pružný. Kůň nesmí být lekavý a měl by být naopak uvyklý na řadu nezvyklých vnějších podnětů (především při práci s dětmi) – prudké pohyby, náhlý hluk nebo křik, dotek a poplácávání na různých částech těla, barevné a šustivé pomůcky a hračky, berle, vozík, pohyb více lidí v jeho blízkosti. Dále je vhodné, aby kůň dokázal odlišit běžné kývání postiženého pacienta na hřbetě a ztrátu jeho rovnováhy, kdy hrozí pád. V takovém případě by měl zastavit.  terapie probíhá bez sedla pouze na dece a pohodlnost hřbetu koně je základem pro správný sed pacienta. V neposlední řadě je důležité, aby sám kůň byl zdravý a motivovaný k práci. 

Hippoterapii  pro naše klienty zajišťujeme v součinnosti se soukromým jezdeckým oddílem , vzdáleném cca  20 min chůze  od sídla firmy,